Nenávidím tě!!! Jak snadné je to říct, když nás někdo štve nebo když nás dokonce štve dlouhodobě.
Ale, je to pravda? Opravdu dokážeme někoho nenávidět? Z celé svojí duše nenávidět jeho duši?
Nemyslím si. Myslím, že když říkáme nebo cítíme nenávist k druhému, ve skutečnosti cítíme nenávist k té části duše, která je traumatizovaná. V podstatě nenávidíme chování, které vychází z té části duše, která je zraněná.
Nesnášíme agresory, lháře, podvodníky…. Ale kdyby tam stál člověk, bez chování lháře nebo agresora, také bychom ho nenáviděli? Asi ne. My jen nesnášíme projevy chování, které nás samotné poškozují a vytváří naši nepohodu.
Nevěřím na „černé duše“, ale věřím na duše, které se pod tíhou traumatu tak odpojili sami od sebe, že už jim žádné laskavé a přiměřené chování nezbylo.
Věřím na duše ztracené v hlubinách svých traumat, o kterých většinou vůbec nic netuší.
Věřím na traumata ukrytá tak hluboko, že si ani několik generací v rodině „nevzpomíná“, co se to tehdy mohlo stát.
Věřím na traumata, která umrtví duši tak, že ji ani křik „nenávidím tě“ neprobudí.
Ale nevěřím, že je možné nenávidět druhou duši. Nenávidět můžeme pouze nánosy traumat a jejich projevy.
Protože pod všemi těmi nánosy, které nosíme každý z nás je milující duše, která chce patřit k celku, a ten celek jsme my všichni dohromady.
Vzpomeňte si na to, až vás příště bude někdo štvát a vás napadne, že ho nenávidíte.
S úctou a laskavostí Jana Horová
Jsem průvodkyně po vnitřním světě a ráda objevuji věci skryté pod povrchem. Díky tomu, provázím klienty procesem, kterým jim pomáhám poznat sebe a svoje reakce ve vnějším světě.